Ve světě hubnutí, diet, zdravého životního stylu se všechno točí kolem slov jako je MOTIVACE, SILNÁ VŮLE, VÝDRŽ, SNAHA, BOJ, apod. Co tohle však v realitě znamená, by dokázal říct málokdo. Když se mě zeptáte jakou mám motivaci jít dál - řeknu nevím, asi nechci být zase koule, která neprojde dveřmi. Máš silnou vůli? Nevím, já ji nehledala. Máš výdrž? Jo to mám, vydržím jako kůň, ale potřebuju k tomu motivaci a silnou vůli. Bojuješ? Ano, bojuji každý den neustále, se vším okolo sebe - nejvíc s různými předsudky, s věcmi zavedenými podle nějakých norem, se kterými člověk nehne. V naší společnosti mi strašně chybí logický a individuální přístup k různým situacím. A jestli bojuji s váhou a udržením hmotnosti? Jo, bojuji, protože kdybych nebojovala, nehlídala se, nedala si pozor na to, jak se stravuji a jak vlastně žiju, tak mám těch 45kg už dávno zpět, i s přídavkem.
A jak to všechno dělám? Mám pár svých osobních zásad a ty dodržuji opravdu na 100% (prosím berte s nadhledem a lehkou nadsázkou):
NEUMÍM, NEZNÁM, NEDOKÁŽU, NEZVLÁDNU, ... To jsou slova, která naprosto nesnáším a svoje děti za ně mlátím :-) V mém slovníku neexistují. Protože pokud něco chci, tak musím udělat všechno proto, abych to dokázala. Netvrdím, že to bude hned nebo brzy, ale určitě to někdy bude. Mám plno snů, které si ještě chci splnit. A nepochybuji o tom, že to jednou dokážu. I když zatím jsou realitě na míle vzdálené.
VÝMLUVY - to jsou věty nebo myšlenky, kterými se utěšujeme, omlouváme své chyby, svou nedostatečnou disciplínu, svou lenost a pohodlnost. Výmluvy neznám, nepoužívám a ani neřeším. Pokud chci jít za svým cílem, výmluvy nepotřebuji, jdu stále dopředu, ať je cesta jakákoliv, holt to jde někdy blbě, ale hlavně, že to jde. Pokud bych měla plnou hubu výmluv, proč nemůžu tohle a támto, tak bych si rovnou mohla sednout na gauč a sežrat hamburger. Výmluvy nikoho cizího nezajímají, jen my máme potřebu je sdělovat, abychom dostali rozhřešení. Výmluvami spíše lžeme samy sobě, snažíme se uchlácholit své svědomí, že ta čokoláda byla přece nutnost, když jsem v hrozným stresu! A nepůjdu cvičit, když musím ještě večer uklízet. Prostě pokud si chci nalhávat nesmysly, tak ani nemá cenu to dělat. Je to zbytečný boj a výdej sil. Pokud by mě chtělo něco takového napadat, tak si dám v duchu pár facek, vynadám si, že jsem lemra líná, jdu cvičit a dám si do těla 2x více!!! Pokud mě honí mlsná a vyžírám se víc než bych měla, tak si tedy něco malinko dopřeji, ale opět druhý den vím, že musím srovnat příjem. A neexistuje, že bych to nedodržela!!!!
Pokud se mi něco nedaří dodržet nebo splnit, je to jen a jen MOJE VINA a MOJE CHYBA. Takže pokud manžel koupí zákusky a já si dám 3 kousky ke svačině, tak za to nemůže on. Můžu si za to sama, neměla jsem se cpát, čím nemám, popřípadě teď nebudu brečet, ale pořádně si dám do těla, jedině to má v tomto případě nějaký smysl! Pokud bych měla pokaždé podlehnout svodům v okolí, tak nedodržím jediný den správně. I na návštěvě, na výletě, na oslavě, v kruhu svých přátel dodržuji své návyky. Posměšky a ironické poznámky ostatních mě nechávají naprosto v klidu. Každý máme svoji volbu a svoji cestu. Nikomu není nic do toho, co jím nebo nejím, není potřeba, aby to řešil někdo jiný než já!
ODDĚLUJI PSYCHIKU A JÍDLO. Tyto 2 věci jsme naučení spojovat. Jíme nebo nejíme podle nálady, podle chutí, podle toho, kde se nacházíme -např. jsme v kině, tak si dáme popcorn, i když není čas na jídlo, ani bychom si jej doma nedali. Máme spěch, stres, tak nejíme? Jakto? Vždyť výživa je potřeba, jako jakákoliv jiná. I když spěcháme, tak na záchod si dojdeme, zuby si taky čistíme, prostě všechny ostatní životní potřeby zvládáme uspokojit. Tak proč ne jídlo? Když vyloženě nestíhám, tak kus ovoce nebo jogurt do sebe vždycky zvládnu hodit. Poku přece jen ne, tak je to opravdu velmi velmi výjimečné a není potřeba to nějak zvlášť řešit.
Jsem na sebe hodně přísná a důsledná. A málokdo v mém okolí to chápe a rozumí mi. Vždyť už jsi zhubla, tak co pořád řešíš? Řeším to, abych tak i zůstala!!!
Co se týká mojí výživy a mé fyzické aktivity nekompromisně se řídím svým úsudkem, svým rozumem a jdu za svým cílem. Už dávno jsem přestala hledat motivaci, rady, povzbuzení nebo pochvalu u jiných. Je příjemné, když vám někdo řekne, že vypadáte dobře. Nicméně jeho názor není objektivní a nemusí být ani upřímný. A hlavně nedělám to pro jiné. Dělám to pro sebe. Proto mám zrcadlo, váhu a metr a zajímá mě především můj vlastní názor. Já se znám a vím, jak na tom jsem - zcela objektivně.
A vždy jsem k sobě maximálně upřímná!! Protože nikdo jiný vám pravdu neřekne, zvlášť pokud není příjemná a pozitivní. Umím se pochválit, umím se i zkritizovat, a to je důležité.
Třeba je tohle ten správný návod, jak zhubnout, váhu udržet a dokázat si splnit své cíle.
Aspoň na mě to funguje :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat