Můj začátek, moje motivace

MŮJ ZAČÁTEK, MOJE MOTIVACE

Mnoho lidí už se mě zeptalo, jak to vlastně začalo? Jak jsem se k hubnutí dokopala, co bylo spouštěcím impulsem? Vezmu to trochu zeširoka.

S nadváhou se potýkám od dětství. Ke sportu jsem měla  vždy hodně daleko, naopak k jídlu mám velmi vřelý vztah. V první třídě jsem byla příšernej tlouštík, v pubertě jsem se trochu vytáhla, tak to bylo malinko lepší. Měřím 165cm a když jsem maturovala, vážila jsem 68 kg a připadala jsem si tlustá. Pak přišlo další studium, odstěhovala jsem se z vesnice do velkoměsta, čímž radikálně ubylo pohybu a váha narůstala. Když jsem končila školu, vážila jsem 74kg. Pak přišlo zaměstnání a s ním 3 směnný provoz, nepravidelný životní styl a váha se opět šoupla směrem výš a ustálila se na 89 kg. Samozřejmě během této doby jsem měla několikrát snahu shodit aspoň pár kil. Zkusila jsem snad vše - hladovky, různé diety, prostě co kdo poradil. Většinou se dostavil nějaký úspěch, pár kilo šlo dolů, vydržela jsem samozřejmě maximálně 2 měsíce a už se nemohla dočkat, jak se konečně najím. S návratem k běžnému režimu se moje tělo odvděčilo okamžitým nárustem váhy i s pár kily navíc. 

Po několika jo-jo efektech (při váze kolem 95kg) jsem si řekla, že na to musím jít jinak, nějak zdravěji. Plánovali jsme s manželem miminko a to byla velká motivace, abych něco shodila, ale zároveň, abych svůj organismus nějak nevyždímala. Takže jsem začala zdravou klasiku - jíst 5x denně, omezila jsem sladkosti, snížila jsem trochu množství jídla, vyhýbala jsem se nezdravým tučným jídlům. A opravdu to šlo, pomalu ale jistě cca za půl roku se mi podařilo shodit 8 kg. V té době jsem zjistila, že čekám svoji první dcerušku. Takže samozřejmě jakékoliv diety šly stranou, ale hlídala jsem se, abych jedla zdravě a přiměřeně. 

V těhotenství jsem nabrala krásných 9kg a po porodu jsem měla o 11kg méně. Byla jsem nadšená. Bohužel doba kojení byla pro moji váhu velmi nepříznivá, dcerka byla hodně uplakané miminko, takže čas na sebe nebyl žádný, nestíhala jsem se ani najíst, noci také za moc nestály, takže ve chvílích nouze (která byla hodně častá) nebyl problém dostat do sebe celou tabulku čokolády. Moje tělo nutně a rychle vyžadovalo energii. Dopracovala jsem se na 98kg - moje dosavadní maximum. Dcerka trochu povyrostla, já se chtěla vrátit do práce, takže další motivace k hubnutí. 

Navštívila jsem výživovou poradkyni. Ta mi dala jídelníček na míru a nakázala hodně cvičit. POZOR!!! Jsem holka učenlivá, v té době jsem se konkrétně setkala s pojmem energetická hodnota potravin - KJ. Dodržovala jsem jídelníček, cvičila o sto šest, poprvé šla do fitka a začala jezdit spinning. Za 3 měsíce jsem shodila 15kg. Byla jsem na sebe velmi pyšná. Váha 83kg byla pro mě úžasná a nejnižší za posledních pár let. Pokračovala bych dál, ale přišlo druhé těhotenství, kojení, kolotoč kolem miminka a starší dcerky, navíc jsme začali stavět, takže opět žádný čas na sebe a návrat do starých kolejí. S obrovským neštěstím jsem koukala, jak váha letí nahoru. Po druhém porodu jsem totiž začala mít problémy se štítnou žlázou a dokonce i náběh na cukrovku. Byla jsem čím dál víc nešťastná, ale prostě byla spousta důvodů, proč nemůžu zhubnout - nemám čas na cvičení, vařím pro rodinu, přece nebudu vařit 2 obědy, už tak nevím, co dřív, atd. Jistě si to všichni umí dokonale představit. 

A tak to šlo, až přišel den, kdy moje mladší princeznička slavila 1. narozeniny - ŘÍJEN 2013. Udělali jsme krásnou oslavu, pozvali spoustu přátel a nafotili spoustu úžasných fotek. Když jsem pak ty fotky viděla, bylo mi do pláče. Viděla jsem sebe, jako ošklivou, tlustou bábu, která vypadá, jak před porodem. Váha 98,8kg, moje maximum. Příšerné zjištění!!! Bylo mi 30 let a cítila jsem se na 50! Tehdy mi to v té hlavě seplo a já jsem si řekla, že tohle tedy NE!!! Takhle vypadat nechci!!! Jídelníček na míru pro mě neměl smysl, protože potřebuju jídelníček pro celou rodinu. 

Takže jsem nastartovala google, facebook a hledala. Jak zjistím, kolik mám sníst, jak to spočítám, prostě JAK NA TO???? Až mě to zavedlo na stránky stobklubu. Dále si asi dovedete představit, jak to bylo dál. Prozkoumala jsem program sebekoučink (program na počítání a zapisování stravy) a to bylo moje vítězství. Zjistila jsem, že se nemusím vzdát oblíbených jídel, že stačí jinak upravit, zařadit více zeleniny, nezdravá jídla omezit. Ale samozřejmě pokud mám chuť, tak vím, že maličko zmrzlinky, čokoládky, apod. mě nezabije. Velmi mi pomáhá, že vidím, kolik ještě můžu sníst, a celkově, jak jsem na tom. 

Navíc jsem doma nastavila jiný režim a začala chodit 2x týdně na spinning (momentálně moje velká vášeň) a 1x týdně na alpinning. Zbytek dní jsem poctivě cvičila doma, i když to bylo velmi náročné a ke cvičení jsem se často dostala až kolem 22.hodiny večerní. Nezapírám, že to nebylo jednoduché, po celodenní práci kolem dětí, domácnosti, zahrady, atd. bych si nejradši hodila nohy na stůl. ALE NEUDĚLALA JSEM TO!!! Každé kilečko, každý centimetr, které šly dolů, mě nakopávaly do dalšího boje. 

Uběhlo 7 měsíců. Já mám o 36 kg méně - to je víc, než váží obě mé děti dohromady. Když si to řeknu, mám málem husí kůži. Měřila jsem se poctivě, přes prsa, v pase, přes zadek - všude o cca 25 cm méně. Musela jsem komplet nakoupit nové oblečení. Byla jsem se změřit na "chytré váze" - mám nárůst svalové hmoty o 10% a úbytek tuku o 20%. Cítím se skvěle. Byla jsem na kontrole u lékaře a tam jsem dostala obrovskou pochvalu. Štítná žláza pracuje lépe, cukr je v normě a všechny minerály a hodnoty v těle mám ideální. A to je asi ta největší výhra. Co víc dodat? Už jsem v normě podle BMI, ale ještě bych chtěla 4 kg shodit, protože na bříšku stále ještě nějaké to sádlíčko zůstává. Dalším mým cílem potom bude zpevnit postavu. Věřím si, že to dokážu. Nemám absolutně žádný problém s jídlem, to mi naprosto vyhovuje a já poprvé během hubnutí nemyslím na to, kdy už bude konec, abych už se mohla najíst. Trošku je problém najít čas na cvičení, stále zůstávají hlavně večery, kdy už mě přepadá únava, ale zatím motivace vyhrává.