Tak jak plyne čas a já už více než svoji váhu a své hubnutí, řeším váhu a hubnutí těch ostatních, zjišťuji, že opravdu platí, že základ celého hubnutí je v naší psychice. Ano, mluví se o tom stále dokola, jenže já mám ten dojem, že většina hubnoucích vlastně ani neví, co je tím myšleno. Co mají v té své psychice hledat? Motivaci? Silnou vůli? Sebeovládání? A i když tohle všechno mají, tak to hubnutí stejně nejde! Stejně dojde k selhání! Tak jak je to možné? Víte, čím dál více se snažím přijít na to, proč to tak je. Přemílám to v hlavě ze všech stran. A vzpomínám na své začátky a rychlé konce a za nějakou dobu znova a pak zase a ještě a pořád dokola. Pokusů o zhubnutí mám za sebou docela dost. Deset let jsem byla obézní a nešlo to, a pak najednou za 3/4 roku 45kg dole. Proč mi to nešlo dříve???
MOTIVACE
Sama jsem jich měla nespočet - hubla jsem do svatebních šatů, hubla jsem, když jsem plánovala 1. dítě, když jsem se po 1. MD vracela do zaměstnání, když jsem plánovala 2. dítě, a ještě několikrát mezi tím. Někdy mi nadšení vydrželo jen u notoricky známého - "zítra už vážně začnu!!" a ani k nějaké snaze nedošlo. Ale ty významnější snahy o zhubnutí byly i relativně úspěšné. Shodila jsem třeba 10kg, jenže pak postupně je zase přibrala i s bonusem díky návratu do starých kolejí. A já se nad tím zamýšlím, proč jsem to nedotáhla do konce, proč jsem polevila a vrátila se ke svému předešlému způsobu života? Vždyť i ty výsledky byly, proč mě to nenakoplo dál?
SILNÁ VŮLE, SEBEOVLÁDÁNÍ
Že bych jí měla málo? To si nemyslím. Když něco opravdu chci, tak se dovedu neskutečně "zabejčit" a nehne se mnou nic, jsem jako skála :-). Vždycky jsem taková byla, je to jeden z mých povahových rysů. No, tak proč jsem se nezabejčila v hubnutí už před těmi lety?
POHODLNOST, LENOST
Taky v tomhle tu příčinu svých neúspěchů nevidím. Myslím si, že jsem velmi akční a pracovitý člověk. Dokonce v některých věcech až perfekcionista a detailista. Velmi nerada nechávám nedodělanou práci, takže raději budu makat do noci, ale dodělám to. Celkově se dá říct, že když bych nic nedělala, tak z toho asi onemocním :-).
NEDOSTATEK INFORMACÍ
To byl asi jeden z mých problémů - pořádně jsem nevěděla, jak ty zatracený kila shodit a na základě informací z časopisů a internetu nešlo dolů ani deko, to samozřejmě způsobilo totální demotivaci a hubnutí šlo minimálně na půl roku k ledu. Ale v říjnu 2013 jsem měla ty znalosti a vědomosti tytéž a najednou to šlo a dokonce velmi dobře. Takže to taky nebude ten hlavní zádrhel.
Nakonec jsem to dokázala, tak se v myšlenkách vracím k tomu dni - 15.10. 2013 Co se stalo ten den? Proč jsem začala? Co významného a tak motivačního se stalo???? Čekáte nějakou pecku? Tak to vás zklamu. Nestalo se ten den vůbec nic zvláštního, nic mega významného, nic co by mě mělo přimět k akci. Možná jsem se zase vztekala, když jsem se rvala do riflí vel. 48/50 a nemohla je dopnout. Nebo možná jsem táhla nákup z obchodu a málem jsem u té náročné aktiviy vypustila duši? Fakt nevím. Ale tehdy jsem si stoupla před zrcadlo zcela vážně a nekompromisně a řekla jsem si: TY ZHUBNEŠ, NATRVALO, NAPOŘÁD, BEZ VÝMLUV, BEZ KECŮ, BEZ HLEDÁNÍ POMOCI NĚKOHO NEBO NĚČEHO. PROSTĚ TO DOKÁŽEŠ A HOTOVO!
Jen padla ta pomyslná kapka a pohárek přetekl. Prostě jsem se ohlédla naposledy zpět a věděla jsem, že tohle už nechci. Cítila jsem, že mě ta obezita natolik začíná ubíjet a limitovat, že mě směřuje někam, kde nechci být. Viděla jsem svoje holčičky a hlavou mi prolítlo, že chci, aby byly pyšné, že mají hezkou maminku. Představila jsem si sebe vedle svého muže a bylo mi do pláče. Když jsme se seznámili, měla jsem 25kg méně!
Nečekala jsem na nic a začala jsem měnit jídelníček okamžitě. Neřešila jsem to, že za týden budeme Stelince pořádat 1. narozeninovou oslavu, neřešila jsem, že mám plnou lednici nevhodných potravin, nečekala jsem až bude to nebo ono. Začala jsem hned. S vědomostmi o výživě a cvičení mizernými, ale s velikou touhou to změnit. Nečekala jsem na nic proto, protože jsem věděla, že chci zhubnout úplně a naposledy. A během roku bude několik oslav, bude několik svátků (vánoce, velikonoce, atd.), budou letní grilovačky, budou návštěvy u známých a přátel, bude dovolená a spoustu dalších věcí. A já to musím dokázat ukočírovat i během těchto nástrah. Musím udržet disciplínu, a i když třeba zhřeším, tak se zase hned vrátit zpět na hubnoucí cestu. Bylo jasné, že pokud chci vydržet, tak změna bude radikální, ne jen ve stravování, ale v celém mém životním stylu. Ani omylem jsem netušila, jak moc velká změna to bude, ve snu by mě nenapadlo, že budu dělat výživovou poradkyni a fitness trenérku. Že budu přednášet o hubnutí veřejnosti!! To vše přišlo postupně a časem. Na začátku byla jen snaha zhubnout tolik, abych se líbila sama sobě a byla se sebou spokojená. Myslím, že jsem si ani nedala přesný cíl, kolik chci zhubnout.
Ale dosáhla jsem konečně POCHOPENÍ SITUACE:
- nikdo nezhubne za mě, musím to dokázat sama!
- nestačí změnit jídelníček, já musím změnit přístup k životu, sestavit jinak priority, seřadit základní věci ve svém životě jinak!
- musím už napořád dodržovat alespoň zhruba rovnováhu mezi příjmem a výdejem energie, tak abych váhu udržovala!
- proto musím najít harmonii mezi svými potřebami, svými prioritami, svými chutěmi a svým životním stylem.
Myslím si, že nikdo nevydrží dlouhodobě se přemáhat a překonávat sám sebe a neustále omezovat své touhy a potřeby. Vydržíme nějaký čas a pak praskneme jako bublina. A pak jsme k nezastavení při uspokojování svých dlouho potlačovaných potřeb. Např. pokud milujeme řízky, jsme schopni si je nedat i několik měsíců. Pak ale stačí přijet k babičce, stačí ochutnat sousto a jsme ztraceni. Bublina praskne a my si dáme porci za celou tu dobu, co jsme si to odpírali. A nejsme schopni se od toho odtrhnout. A máme tady konec, selhání DIETY. Protože pokud jsme neposlouchali své tělo a svoji mysl, tak jsme drželi dietu. Podřídili jsme se nějakému diktátu, ale měli jsme to udělat opačně. DIETU přizpůsobit sobě, tak aby odrážela naši individualitu.
A v tom je ten úspěch zhubnutí. Aspoň takhle to vidím já.
Žádné komentáře:
Okomentovat