PÁR SLOV O SILNÉ VŮLI
Už jsem vám psala o své motivaci
i o tom, jak se stravuji, tak přidám ještě další téma, a to je asi to, co
nejvíc trápí většinu lidí, kteří chtějí zhubnout – silná vůle.
Hodně se setkávám s tím, že
mě lidi obdivují, jak jsem zhubla a právě, jak úžasně silnou vůli mám. A já se
nad tím dost často pozastavuji a říkám si, jestli to tak opravdu je. Abych se
přiznala, tak horko těžko přemýšlím, jak si tu silnou vůli představit. Když ji
podle všeho mám, tak bych měla vědět, o co jde. Vůli něčeho dosáhnout si
představuji jako snahu dojít ke svému cíli. Čím větší ta snaha je, tím více
jsme schopni obětovat a vydržet, abychom cíl splnili.
Jednoho dne jsem se rozhodla, že
tak jak vypadám, už vypadat nechci, že se nelíbím sama sobě, že nejsem šťastná
ve svém těle, že se stydím sama za sebe a bojím se, aby se za mě nestyděli i mé
děti a můj manžel. Koukala jsem na sebe a říkala si, proč jsem to zatraceně
nechala dojít tak daleko? To jsem se neviděla, že jsem se vykrmila jako prase
na porážku? Nebo mi to bylo jedno? Stála jsem před zrcadlem a promlouvala sama
se sebou. Byla jsem nešťastná sama ze
sebe. Ale jsem odjakživa bojovník, takže jsem si řekla, že přece nejsem tak
neschopná, abych s tím něco neudělala. Už bylo dost marných pokusů a
planých řečí. Možná jsem čekala, že to třeba půjde nenásilně a tak nějak samo.
Ale to bohužel nejde. Vyžrala jsem se, tak teď musím zhubnout. Zázraky
neexistují. Doktoři ani léky také nepomohou. Jde to jenom tvrdou dřinou.
Rozhodla jsem se, veškeré odhodlání, které ve mně bylo, jsem vložila do svého
cíle – dostat ze sebe dolů 40kg špeků.
Jsem organizátorský typ, takže
jsem si v hlavě sestavila bojový plán. Nejdříve nastudovat, jak na to,
potom jít do boje se špekama na plný pecky. Začala jsem pracovat na jídelníčku,
spočítala Kj, naplánovala jídlo, tak aby mi to vycházelo. Ze začátku jsem
musela přípravě jídelníčku věnovat víc času, abych pochopila, jak to mám dělat.
Stálo mě to určité úsilí a čas, ale nepřipadalo mi, že bych se musela nějak
přemlouvat. Další fází bylo rozplánování pohybové aktivity. Věděla jsem, že čím
dříve začnu s cvičením, tím lépe pro mě, tím dříve uvidím své výsledky.
Změna jídelníčku, i když mám
jídlo hoooooodně ráda, nebylo to nejhorší. I při dietě si totiž dopřávám svá
oblíbená jídla. Jedla jsem hodně, takže jsem měla i dost roztažený žaludek.
Proto, abych neměla hlad, dopřávám si hodně jídla, co do objemu, ale o to více
musím přemýšlet nad kalorickou hodnotou. Pokud mám chutě, nesnažím se je potlačovat,
ale jdu jim naproti. Takže pokud cítím, že si tělo žádá sladké, dám si sladkou
snídani nebo svačinu. Tím pádem silnou vůli nepotřebuji. Jsem typ, který zajídá
stres a nudu. Takže pokud se nudím a cítím, že by to chtělo kafíčko a sušenku,
urychleně zvedám zadek a jdu něco dělat. To mi opět pomůže vyhnout se vnitřnímu
boji. Ale co, když je stres? Opět se snažím zabavit se nějakou činností, prací,
ale naprosto nejlepší je pohyb. Opravdu je to tak, i když bych tomu dříve těžko
věřila.
Asi nejvíc jsem tu svou „silnou
vůli“ potřebovala, když jsem chtěla začít cvičit. Pokusů už bylo v mém
životě nespočet. Domácí cvičení, které mě bavilo 2 dny a pak už nikdy víc,
zkusit běh, kdy jsem se na pokraji svých sil sotva doplazila domů a tím byl
s během na 10 let konec, posilovnu jsem
nesnášela už od školy, fakt jsem
s tím měla vážný problém. Díky svým zkušenostem jsem věděla, že nejlepší
by bylo někam chodit do fitka, nejlépe si koupit permanentku, aby mě to
donutilo.
Nastal další rozhovor mezi mnou a
tou tlustou paní v zrcadle. Tak co, vidíš se? – Jo, vidím. - Co s tím uděláme? –
Nevím, vymysli něco. - Ok, mrknu na net, co je tady poblíž. – Tak našla
jsem spinning, to by mohlo být dobrý, ne? – Coooo????
To jsi se zbláznila, nééé???? To určitě
zvládnu levou zadní, to si děláš srandu!!!!!!!! –Nebuď srab! Potřebuješ
něco rychlýho, u čeho se zpotíš a budeš spalovat! Co bys jako chtěla dělat? Tak
leda šnečí chůzi, v tom bys byla přeborník! – No už se vidím, jak tam roztřesu svoje špeky a ve finále spadnu
z kola! – Nestav se k tomu negativně! Ber to jako výzvu! Prostě poblíž tady nic jinýho není, tak to
zkusíš a pak se uvidí, kdyžtak už tam nepůjdeš. – No tak jo, ale bude to propadák, to si piš!
Můžu říct, že první lekce
spinningu propadák opravdu byla. Horko těžko jsem to ujela v sedě, dýchala
jsem jak lokomotiva. Ale trenér byl super, pořád hodně povzbuzoval, ostatní
cvičící se mi ani nesmáli ani nepošklebovali (nevím, proč jsem si myslela, že
to budou dělat J
). A já jsem z toho měla docela dobrý pocit, i když můj výkon byl mizerný.
Koukala jsem na ostatní, jak lehce jim to kolo jede a říkala jsem si, jestli
někdy tohle dokážu. A tak jsem začala chodit pravidelně. Čím dál víc mě to
bavilo a čím dál víc jsem se těšila a hlavně jsem také čím dál lépe jela!!!!
Vypadla jsem na chvíli z domácího stereotypu, popovídala si s lidma,
fakt to bylo bezva.
A kila letěla dolů hodně rychle.
Každé stoupnutí na váhu byla nesmírná radost a obrovský kopanec kupředu. První
měsíc mého hubnutí ze mě spadlo 7 kg!!!! Až jsem si říkala, že je to moc. Ale
hlady jsem netrpěla, spinning mě bavil, takže jsem pokračovala dál. Samozřejmě
jsem se potom trošku zpomalila a měsíčně hubnu 4-5kg, což je v normě.
Tím, jak kila padala dolů, jsem
měla stále obrovskou motivaci. Takže jsem tu svoji silnou vůli vůbec
nepotřebovala. Úspěch mě nakopával stále dál. Když jsem získala trochu fyzičku
na spinningu, zkusila jsem alpinning. Bylo to fajn, bavilo mě to, první lekce
sice nebyla žádnej super výkon, ale neumřela jsem a opět si naplánovala
pravidelné lekce. Do toho jsem navíc
začala doma posilovat a zpevňovat postavu. Dnes už jsem diametrálně jinde, než
když jsem začínala a je to skvělý pocit.
Samozřejmě, že za těch 7 měsíců,
byla sem tam nějaká krize, třeba když se váha na chvíli zastavila, nebo když
přišla únava, nestíhala jsem všechny své povinnosti, atd. V těchto
chvílích si otevřu své fotky a koukám na ten pokrok, a ten je veliký. Dám si
relax, dobré kafíčko bez sušenky a sbírám energii. A to tak, že přemýšlím, co
si dobrého uvařím, co bych mohla zkusit za cvičení a že bych si třeba mohla
koupit nové oblečení J.
Prostě posledních 7 měsíců
hubnutím žiju, baví mě to. Shodila jsem 36 kg, takže úspěch je veliký,
sebevědomí se zvedá. Mohu si oblékat pěkné věci, líbím se sama sobě, jsem
spokojená.
Ale o silné vůli se snad ani nedá
moc mluvit. Já ji vlastně skoro vůbec nepotřebovala, ani vlastně nevím, jestli
silnou vůli mám. Myslím, že ne. Pokud by mi nevyhovoval jídelníček, měla bych
hlad, chutě, nebo pokud by mě cvičení nebavilo, rozhodně bych to nezvládla. Také
pokud by váha neklesala, chyběla by mi motivace a nejspíš bych se na to
vykašlala, jako tolikrát před tím.
Takže podle mě je k úspěchu
potřeba 1. Motivace, chtít změnu, 2. Teoretické znalosti (vědět, jak na to), 3.
Bojový plán, 4. Správný jídelníček dle individuálních chutí a potřeb (absolutně
nepodporujI jakékoliv předepsané jídelníčky, ať už z internetu nebo od
kamarádek, atd.) a 5. Pohyb, který vás baví :-) .
Přečetla jsem a zírám, a zrovna jako vy si říkám, dokážu to vůbec někdy já?
OdpovědětVymazatnapsala bych aspon přezdívku, ale nějak to neumím nastavit ;-)